nejnovější články:

Bloody0Zero o hudbě

Recenze: Vydejte se do ZE.MĚ Barbory Polákové

Barbora Poáková, herečka, maminka, manželka a dnes hlavně zpěvačka po třech letech potvrzuje svou druhou deskou, že má na české scéně opravdu zasloužené místo. Album ZE.MĚ je koncepčně ucelenější a celkově vlastně o dost dospělejší. Nechybí v něm spousta vtipu a emocí, novou Nafrněnou tu ale nehledejte.

Bára se opět spojila s producentem Janem P. Muchovem a spolu dali dohromady během soustředění materiál, který se ve zpěvačce během let nashromáždil. To, že album vznikalo koncentrovaněji je na něm ohromně znát. Ačkoli její debut byl hudebně jednotný a výborně řešený, ZE.MĚ si zachovává charakteristické zvuky syntezátorů, ale celkově je mnohem syrovější a méně elektronické. Je tomu tak převážně díky zapojení smyčcového orchestru, dětského sboru, výrazným bicím a silným basovým linkami. 

Otevírací „2 - 8 - 5“ a „Vono“ jsou více méně poplatné syntezátorovému zvuku a obě tek úsměvně komentují nešvary postmoderní společnosti a digitální věk. Na to lehce navazuje „Kdyby“, které je po hudební stránce takovým popovým šansonem s výraznými smyčci. Ty se ovšem prolínají celou deskou. V „Na potom“ zase dostává ve slokách prostor klasická kytara. „Sami dva“ je ryzí smyčcovou baladou a „Turci a pressa“ nebo „Backstage“ se Barbora s Muchovem vrací ke svižnějšímu tempu a vytváří to hravější písně právě pro posluchače „Nafrněné“. I tak jsou tomu ale na míle vzdálené. A to je vlastně dobře.

 

JudgeBOX 2018: únor

Tentokrát jsem nenašel mnoho písní, které by mě během února nějak uhranuly, takže přidávám některé, které dostaly v únoru nový klip a navrch přidávám starší kousky, kterých jsem si všiml až během února.

Paramore vydali nový klip k singlu Rose Colored Boy a stojí za to. Amanda Palmer natočila krásné video k ještě lepšímu kousku Judy Blume. Dále jsem opět oprášil svoji slovenskou oblíbenkyni Katarziu a zjistil jsem, že už loni vydala parádní song, který nese název Nikomu nepatríš. Věnuje se násilí na ženách. Dále jsem objevil feud mezi Melanie Martinez a Timothy Heller, která jí obvinila ze znásilnění. A díky tomuhle velmi kontroverznímu obvinění vznikl parádní dis track Piggyback. Na závěr přikládám vtipný minisong od Pokáče.

JudgeBOX 2018: leden

Nedávno jsem se probíral starými články a narazil jsem na JudgeBOX, což byl koncept, ve kterém jsem dal dohromady pár písniček, které mě zaujaly v uplynulém měsíci. Přišlo mi to fajn, je to jednoduché a někomu to třeba může udělat radost. 

Za leden 2018 jsem se trochu rozšoupl a mám tu těch songů docela dost. První hned tvoří výjimku, protože je to věc, která vyšla už v prosinci (klip ovšem až letos, takže se to dá počítat), ale prostě tu musí být. Retrosong Lily Allen – Trigger Bang feat. Giggs je poplatný její tvorbě. Klasická Lily Allen s parádním textem. Pak tu máme kompoťáckou oblíbenkyni Kylie Minogue, která se vrací s country popovým singlem Dancing. Lilly Ahlberg přišla se sympaticky minimalistickým Bad Boys. Nemohl jsem opomenout ani novou gay ikonu Troye Sivana a jeho milostnou hymnu My My My. Novou, a ještě lepší verzi písně Joanne vydala Lady Gaga. Svoji obyčejnost dovádí k dokonalosti i v novém vizuálu. Na závěr přikládám cover, který má na starosti moje milovaná Amanda Palmer. Ta se pustila do The Mountain Goats – The Mess Inside a vytvořila úžasný tribute. Tak zase za měsíc… 


Top 10 alb roku 2017

Rok se s rokem sešel a tak se můžeme podívat na alba, která se mi v roce 2017 opravdu líbila. Opět zdůrazňuji, že se jedná převážně o mainstreamová alba, jelikož ta se dají srovnat mnohem lépe než velké experimenty. Podle zahraničních žebříčku se zdá, že letošní rok se nesl ve znamení hiphopu. Záměrně jsem nechtěl do žebříčku nacpat polovinu alb z jednoho žánru, takže i když jsou alba 4:44, Flower boy a Culture určitě dobrá a ve svém žánru vystupují, do žebříčku jsem je nezařadil. Dále tu máme kousky, které si zaslouží alespoň zmínku. Pomyslné jedenácté místo by si nejspíš odnesla Sia se svou vánoční kolekcí Everyday Is Christmas. Dobré album natočila i Lana Del Rey, líbily se mi i Visions Of A Life od Wolf Alice, Beautiful Trauma od P!nk nebo třeba American Dream od LCD Soundystem či hopeless fountain kingdom a Cigarettes After Sex. Mimo to všemi deseti doporučuji výborná EP Cold Cold Nights – (The) Last Summer a Kodaline – I Wouldn´t Be. Teď se ale pojďme vrhnout na slibovanou desítku.

10. Paramore – After Laughter

Paramore opět změnili sestavu a definitivně ukončili svůj přerod v elektro-rockovo-popovou skupinu. Tohle album letos nebylo dostatečně doceněné, což je velká škoda. Vzešlo z něj mnoho dobrého, ale samozřejmě jsou na něm i nějaké kroky vedle. Mimořádné je ovšem spojení zoufalých a chvílemi až letargických textů s přehnaně optimistickými melodiemi a aranžemi. Z celé kolekce vynikají všechny singly (Hard Times, Told You So a Fake Happy) a také třeba Pool, ve kterém najdeme unikátní sampl Liverpoolské střechy výškové budovy. Povedená je i závěrečná a upřímná Tell Me How

 Ukázka