Bloody0Zero o hudbě

Top 10 alb roku 2017

Rok se s rokem sešel a tak se můžeme podívat na alba, která se mi v roce 2017 opravdu líbila. Opět zdůrazňuji, že se jedná převážně o mainstreamová alba, jelikož ta se dají srovnat mnohem lépe než velké experimenty. Podle zahraničních žebříčku se zdá, že letošní rok se nesl ve znamení hiphopu. Záměrně jsem nechtěl do žebříčku nacpat polovinu alb z jednoho žánru, takže i když jsou alba 4:44, Flower boy a Culture určitě dobrá a ve svém žánru vystupují, do žebříčku jsem je nezařadil. Dále tu máme kousky, které si zaslouží alespoň zmínku. Pomyslné jedenácté místo by si nejspíš odnesla Sia se svou vánoční kolekcí Everyday Is Christmas. Dobré album natočila i Lana Del Rey, líbily se mi i Visions Of A Life od Wolf Alice, Beautiful Trauma od P!nk nebo třeba American Dream od LCD Soundystem či hopeless fountain kingdom a Cigarettes After Sex. Mimo to všemi deseti doporučuji výborná EP Cold Cold Nights – (The) Last Summer a Kodaline – I Wouldn´t Be. Teď se ale pojďme vrhnout na slibovanou desítku.

10. Paramore – After Laughter

Paramore opět změnili sestavu a definitivně ukončili svůj přerod v elektro-rockovo-popovou skupinu. Tohle album letos nebylo dostatečně doceněné, což je velká škoda. Vzešlo z něj mnoho dobrého, ale samozřejmě jsou na něm i nějaké kroky vedle. Mimořádné je ovšem spojení zoufalých a chvílemi až letargických textů s přehnaně optimistickými melodiemi a aranžemi. Z celé kolekce vynikají všechny singly (Hard Times, Told You So a Fake Happy) a také třeba Pool, ve kterém najdeme unikátní sampl Liverpoolské střechy výškové budovy. Povedená je i závěrečná a upřímná Tell Me How

 Ukázka

 

Top 10 songů roku 2017

Rok se s rokem sešel, a proto jsem si pro vás připravil deset písní, které mi z minulého roku utkvěly v hlavě. Můj postup při výběru byl následující: vybíral jsem převážně z mainstreamových kusů, které ovšem nemusely být singlem + jsem se snažil vybrat každý song kvůli nějakému zajímavému přístupu. Je velká spousta písní, které se sem nedostaly a zasloužily by si alespoň zmínku. Dua Lipa měla mnoho parádních singlů, a i když je její album výborným popem, nakonec jsem do výběru žádný z nich neobhájil. Album Lany Del Rey také překvapilo, ale stále jede ve svých pořádcích. Potěšilo, ale nevystřelilo tak vysoko, i když Lust For Life je parádní skladba. Dále si čestné uznání zaslouží třeba Hard Times od Paramore, Malibu od Miley Cyrus, prakticky cokoli od její sestry Noah, Pretty Girl od Maggie Lindemann nebo Selfish Love od Jassie Ware. Ale teď už se vrhněme na deset nejlepších: 

10. Imagine Dragons – Thunder

Thunder je výjimečná hlavně v tom, že ve stylu Imagine Dragons znamená velkou otočku v jejich dosavadním zvuku. Celkově na ní lze ocenit dobrou práci s výrazným auto-tunem a spojení rapů a melodií. Thunder má prostě zvuk, který si z roku 2017 budeme určitě pamatovat

Jaromír Nohavica se s novým albem vrací do Poruby

Pro Jaromíra Nohavicu nastalo zvláštní období. Před nedávnem se mu již podruhé podařilo vyprodat O2 arénu a jeho koncert sklidil převážně pozitivní ohlasy. Na druhé straně vah leží vyznamenání od prezidenta Zemana, které vzbudilo bouřlivou vlnu ohlasů, diskusí a názorů. Přestože Nohavica svojí minulou deskou Tak mě tu máš reflektoval dávné časy, absence jeho veřejného vyjádření ke své problematické minulosti je pro mnohé trnem v oku. A do toho všeho přichází deska Poruba.


 

Titulní skladba "Poruba" nadchne na první poslech a vlastně jí nelze nic vytknout. Nohavicova klasického posluchače asi překvapí to, jak hudba přeskakuje z levého do pravého kanálu. Celkově je píseň nohavicovsko-popová, nechybí v ní klavír, ani akordeon, ale celkově připomíná velké popové hity včetně letošního hitu, "luskacího beatu". Já sám už nějakou dobu doufám, že se Jarek pustí do hiphopového alba a tato skladba mě naprosto uspokojuje. Po vzoru předchozího alba je i tato píseň a zbytek nahrávky notně nostalgická. A vlastně to výborně funguje. Za pozornost také stojí lehká hra s pitchem a autotunem na konci této písně. Trochu zamrzí, že hned v druhm kusu "Kdo z nás" se od zajímavých aranží upouští. Figuruje zde pouze klavír, který hraje melodii zpěvu a kytara, která hraje akordy, takže nic zvláštního. Já bych píseň zařadil až do druhé části alba, ale někdo může ocenit jisté tempo, které tím album dostává. Celkvě je píseň o chybách a

Pink se na Beautiful Trauma povedlo vybalancovat osobnost rebelky a matky

Práce, utužovaní vztahu s manželem, výchova, osobní očista, poznání a spoustu dalšího by měla být dnešní matka schopná vybalancovat. Pink zaujala svým proslovem při přebírání ceny Michaela Jacksona za celoživotní přínos na VMA's, kde mluvila o tom, jak vychovává svojí dceru, a že se jí snaží ukázat jedinečnost každého z nás. Pink je matkou, manželkou, bojovníci. A přesně taková je její nová deska.

 Nutno uznat, že před zpěvačkou stál zapeklitý úkol. Udělat desku, která je adekvátní věku bývá ve vodách mainstreamu nelehký úkol. Pink ho zvládla na výbornou. Dle mého názoru ji k tomu pomohla spolupráce s Jackem Antonoffem, který už letos při spolupráci s Lorde ukázal, že dokáže vyprodukovat autentickou desku. Titulní otvírák Beautiful Trauma už při prvním poslechu naznačuje, že se pozbytek alba nebudeme nudit. Píseň, která se spomaluje v refrénu a mění svojí dynamiku po hudební i textové stránce reflektuje vztah k jejímu manželovi. 


Následuje vtipná spolupráec s Eminemem, která je na jednu stranu krásně nadnesená a oplývá spoustou vtipu. Na druhou stranu je hořká, protože reflektuje pocity z nevěry, které jsou vždy velmi bouřlivé a nepříjemné. Poté si můžeme poslechnout písně Whatever You Want, What About Us a But We Lost it, které Pink sedly a poznáte v nich její klasický rukopis. Barbies  pak jasně

Zabila bys pro mě? MM konečně vydá desátou studiovku

Původní název desátého studiového alba SAY10 i release date, který byl původně stanovený na den zamilovaných 2017, skončil doslova v pekle. Album, které nakonec nese název Heaven Upside Down, vyjde 6. října a bude trochu nostalgické. Podle dvou vydaných singlů se můžeme těšit na dvě odlišné nálady alba.

První upoutávka We Know Where You Fucking Live se zvukově vrací do Manonových začátků, tedy až k albu Portrait of an American Family. Skladbě vévodí tvrdé kytary a Mansonův typicky "uřvaný" vokál. Textově se text kriticky staví k současné politické scéně nebo násilí, které vzniká v americe. Vizuální podoba skladby také odkazuje do minulosti, nepř. k oblíbené desce Antichrist Superstar nebo Mechanical Animals.

Odvrácenou podobu alba zastupuje nejnovější singl KILL4ME. Ten je melodický a obsahuje skoro až synthpopový beat, který je doprovázen kytarou a klávesami. Skladba je pomyslným pokračováním uklidněných desek jako Pale Emperor nebo Eat Me, Drink Me. Textově zde můžeme nalézt i spojení s písní Pistol Whipped z Mansonova alba Born Villain: Bloody noses are just like roses / But what happens when we are betrayed? KILL4ME představuje typickou estetiku toho netorického provokatéra. Spojuje romantiku s brutálním násilím.

Co přesně můžeme čekat od nové desky není úplně jisté. Autor uvádí, že je více temperamentní a násilná. Fanoušky také může potěšit, že album Manson opět tvořil se svým klávesistou, který s ním v minulosti odmítl spolupracovat kvůli násilnému incidentu na koncertě. Svoje nové album přijede Manson prezentovat i do Prahy a to 19. listopadu. Tak se tam možná uvidíme.

A co když utopím svůj mozek v tahu cigarety
A aspoň na moment odříznu paralelní světy!