Básně a texty

Jak Být Správným Beatníkem...

Musíš smrdět jako drak

A šukat jako pták

Co bloudí v letu kulometu

A vyhýbá se střetu

Musíš vrazit všechny síly

Do rozpíchaný žíly

A sjet se z LA do New Jersey

Bejt na tripu jak nikdo

A on the road

A s flaškou whisky

Líbat všechny vytahaný pysky

Nebe jako ty!

Kdyby nebe mělo vonět, ať voní jako ty
Kdybych měl stroj času, tak nedělal bych drahoty
Kdybys chtěla odejít, krev byla by mou maskou
Kdybych věděl jak mám žít tak nemrhal bych láskou
Kdybych slyšel tvoje slova, když s vesmírem jsem ve při
Pak využil bych zas a znova, ten čas kdy smím se vetřít
Kdyby byly tvoje oči bránou k proudu času
Pak místo planých výčitek bych planul pro tvou krásu
Kdyby bylo jednoduché zhasnout svoje světlo
Pak bylo by tu prázdno, vše do žil by se vetlo

Žijte Vesele!


Smažte životy

Smažte životy
Na mastném oleji
Smažte diety
Šmahem a potají
Smažte ty čipy
Uvnitř mé hlavy
Smažte tripy
A šumící davy
Uhoďme do staveb
S vratkými základy
Uhoďte do mne
Do divných alibi
Třískni mě do hlavy
Sekerou z plyše
Polibkem zábavy
Schazuj mě z výše
Smažte mé životy
Smažte mé dary
Zbavte se ochoty
Zabijte Mata Hari!

Žijte Vesele!

O mně, pro mě, za mě

Sedím za stolem, a ačkoli nechci, píšu věty, zaznamenávám slova a jen tak vytvářím nové světy. Koukám z okna na hru Svět, kde prožívám kapitolu podzim a tak trochu přemýšlím, jestli se někdy dozvím, co mají lidé uvnitř těch svých hlav. Mají radost? Jsou plni bolu? Proč prostě chodí a koukají dolů? Jsme jim tak odporní a nebo třeba skrývají svou hrdost? Někdo si třeba řekne: Mám toho dost! Jen tak se seberou a odejdou do lesů, do cizích zemí, do deštných pralesů. Někdy vlastně zjišťuju, že nemám co říct a tak jen plácám proti své vůli. Kdekdo mi může tvrdit, že jsem lhář, a že si hraju se slovy. Jenže každý jen kouká na mou tvář a slepě do ní zírá. Netuší, kdy se raduju a kdy skoro umírám. To mě vlastně štve, kdekdo slyší song v rádiu a podupuje si nohou. Prvně jednou a pak klidně druhou ani při tý výměně si neuvědomí o čem to vlastně je. Jsem rád, že se najde někdo, kdo sem tam pochopí ty útržky, pro tyhle lidi miluji a tyhle lidi miluji. Taky bych rád řekl, že si lidé pletou závislost s láskou, nejradši by člověka spoutali páskou a vykrmili ho a tahali s sebou, zakousli se mu do krku. A pro ty co jste to dočetli až sem a máte pocit, že se vás to netýká, tak týká. Nehleďte slepě na člověka, není to věc, není to balón, co se dá nafukovat do nekonečna. Nakoukněte pod koberec, do cizího nitra.

Žijte Vesele!

Kaštany

Když se zas válejí kaštany
v trávě a spadaných listech.
Vzpomínám potajmu na pány,
na dámy v přilehlých šatech.
Na bílé rukavky slečinky zimy,
vyvdané kamsi do ciziny.

Studený vítr mi olízl tvář.
Do očí bije mi sluneční zář.
V srdci mě svírá něco co nebolí,
chtěl bych se válet v posteli, po poli.
Chtěl bych tě vyzdvihnout k výšinám vesmíru,
nasadit klobouk šitý mně na míru,
pobíhat v zahradě okolo tapírů.
Zbavit se silových upírů.

Nastává podzim, zas příroda pláče,
usíná nahá, stává se spáčem...

PS: Život je sarkastický, ale krásný!