Blog

Xindl x, Čecháček Made: K mainstreamu a zpět

Už před nějakým časem vydal Xindl x novou desku, kterou pojmenoval Čecháček Made. Sám jsem byl velice zvědavý na to, co z toho vyleze, protože minulá deska byla docela prázdná a plná popových melodií, které ke Xindlovi prostě nějak neseděly. O to příjemnějším překvapením byl poslech jeho nové placky. Ondřej Ládek se pustil do protestsongů, jejichž slova jsou namířena na populaci neustále si stěžujících čecháčků. Na přetřes tak přichází lidé stále "V blbým věku" barbíny, prasata, co si potřebujou nahrabat, nebo třeba lidé, kteří zasvětí život majetku, aby bylo co odkázat dětem, které vlastně ani neznají...

It was never the yellow umbrella...

Jak Valentis připomněl, je duben. A s ním mimo jara, rozverné nálady a příjemného ovzduší přišel i konec našeho oblíbeného seriálu. A já jakožto fanda tohoto sitcomu mám tu potřebu se s ním také jak se patří rozloučit.

Tomáš Klus se na čtyřce trochu změnil...

Asi bych ani neměl potřebu napsat pár slov o nové desce Tomáše Kluse, kdyby mě nepřekvapila recenze na mém oblíbeném portálu musicserver. V ní bylo řečeno, že deska asi osloví menší počet lidí, a že není pro každého. Pravdou je, že jí asi někteří lidé nepochopí, ale tito nechápavci se budou nacházet spíše na straně kritiků a jiných uzavřených hlav.

Především Tomovi vytýkali, že je na desce spousta balastu. V tom s autorem článku nemohu souhlasit. Jediné, co nedává valný smysl je jediná čistě instrumentální položka Napojen II. Ta se nehodí do konceptu a zkrátka je opravdu nesmyslná, jinak ale např. píseň Pan Toffel (o které ms. řekl, že je to směs různých výkřiků) je krásným výkazem o tom, že právě takovou píseň ocení jen sorta lidí, kteří se rádi  

Krátký únorový výDEN

Jen vás chci v krátkosti pozdravit a popřát vám krásné jarně-zimní dny. Doufám, že se máte dobře, protože já rozhodně ano, i když nestíhám vše, co bych chtěl, ale nikdo přece nemáme Hermionin obraceč času. A to mě přivádí k tomu, že jsem dnes projel (opravdu projel, ne, že bych je celé četl) své staré články z blogu, doufal jsem, že mi nebudou připadat trapné a kupodivu opravdu nepřipadaly. Pozoruji ovšem to, že se za ten čas udála změna, že už třeba se vším nesouhlasím, ale je zajímavé si to připomenout. Potěší mě, když se někde objeví plán, který se mi splnil/plní a tak podobně. V knize Saturnin je odstaveček o tzv. starých dobrých časech. Vypravěč podotýká, že staré dobré časy jsou v tu dobu, když byl onen člověk, který slova vyřkl mladý. A já si říkám, že moje staré dobré časy budou právě dnes, minulý rok, tento rok, zkrátka kolem přítomnosti. Znovu jsem si připomněl, že není třeba zabývat se minulostí, ani budoucností, když je přítomnost tak krásná :D Nemyslím tím, že si na nic nesmím zavzpomínat nebo něco naplánovat, ale prostě neztrácet ten drahocenný čas starých dobrých let ;)

Nakonec, proč myslíte, že se přítomnost anglicky řekne present :P

Žijte Vesele!

Mladý vědec...

Po dlouhých stoletích bádání, pozorování tekutin, plynů, plazem, atomů, protonů, neutronů a elektronů, po dlouhé cestě k vynalezení věcí, které usnadňují člověku bytí, se vědci ocitli ve slepé uličce. Na vědeckém sympoziu diskutovali o tom, kam se mají další výzkumy ubírat. Jeden mladý fyzik, který se mimo čas strávený v laboratoři a pracovně , rád začte do knih o umění, či si zabrnká na harfu, prohlásil, že už jsme prošli různými systémy a různými myšlenkovými převraty, ale stále nevíme, co se děje v nás, umíme sice popsat chemickou rovnicí toho, jak naše játra odbourávají alkohol nebo jak trávíme, ale pravá podstata myšlení nám uniká... A přeci mozek musí taky fungovat na základě nějakého vzorce, na základě vztahů, přímých a nepřímých úměrností atd. Proč se nezabývat tím, podle jakého algoritmu funguje život, vždyť přeci naše rozhodnutí jsou založena na různých nervových impulzech a spojeních,