Blog

Krátký únorový výDEN

Jen vás chci v krátkosti pozdravit a popřát vám krásné jarně-zimní dny. Doufám, že se máte dobře, protože já rozhodně ano, i když nestíhám vše, co bych chtěl, ale nikdo přece nemáme Hermionin obraceč času. A to mě přivádí k tomu, že jsem dnes projel (opravdu projel, ne, že bych je celé četl) své staré články z blogu, doufal jsem, že mi nebudou připadat trapné a kupodivu opravdu nepřipadaly. Pozoruji ovšem to, že se za ten čas udála změna, že už třeba se vším nesouhlasím, ale je zajímavé si to připomenout. Potěší mě, když se někde objeví plán, který se mi splnil/plní a tak podobně. V knize Saturnin je odstaveček o tzv. starých dobrých časech. Vypravěč podotýká, že staré dobré časy jsou v tu dobu, když byl onen člověk, který slova vyřkl mladý. A já si říkám, že moje staré dobré časy budou právě dnes, minulý rok, tento rok, zkrátka kolem přítomnosti. Znovu jsem si připomněl, že není třeba zabývat se minulostí, ani budoucností, když je přítomnost tak krásná :D Nemyslím tím, že si na nic nesmím zavzpomínat nebo něco naplánovat, ale prostě neztrácet ten drahocenný čas starých dobrých let ;)

Nakonec, proč myslíte, že se přítomnost anglicky řekne present :P

Žijte Vesele!

Mladý vědec...

Po dlouhých stoletích bádání, pozorování tekutin, plynů, plazem, atomů, protonů, neutronů a elektronů, po dlouhé cestě k vynalezení věcí, které usnadňují člověku bytí, se vědci ocitli ve slepé uličce. Na vědeckém sympoziu diskutovali o tom, kam se mají další výzkumy ubírat. Jeden mladý fyzik, který se mimo čas strávený v laboratoři a pracovně , rád začte do knih o umění, či si zabrnká na harfu, prohlásil, že už jsme prošli různými systémy a různými myšlenkovými převraty, ale stále nevíme, co se děje v nás, umíme sice popsat chemickou rovnicí toho, jak naše játra odbourávají alkohol nebo jak trávíme, ale pravá podstata myšlení nám uniká... A přeci mozek musí taky fungovat na základě nějakého vzorce, na základě vztahů, přímých a nepřímých úměrností atd. Proč se nezabývat tím, podle jakého algoritmu funguje život, vždyť přeci naše rozhodnutí jsou založena na různých nervových impulzech a spojeních,

Jak jsme poznali vaši matku...

Přesto, že se celý seriál Himym blíží ke konci, nastává právě teď poslední pauza v jeho vysílání. Chci se tedy zeptat sám sebe a vás, co nám asi seriál přinesl. 
Doufám, že příznivci Barneyho životního stylu se dokoukají až do konce, aby zjistili, že ta pravá cesta je asi trochu jiná, než nám Barney tvrdil před těmi devíti lety... Ale tou podstatnou otázkou je, víte jak váš táta poznal vaši matku? A tou druhou, jestli není třeba od věci, takový příběh vyprávět? Mně to například připadá, jako vážně dobrý nápad. Nemyslím, že je nutné to rozpitvávat až do takových detailů ;), ale zase říct dětem "V baru" mi připadá docela chudé. Podle mě by taky bylo fajn se zamyslet, kde svůj příběh začít, abyste opravdu začali od samotného kořene, jako začal Ted, protože takové to podhoubí, je myslím docela zajímavé. Byl bych docela rád, kdybyste si představili, že vyprávíte dětem příběh o tom, jak jste potkali (současného) partnera/ku a podělili se o to, kde byste začali, nebo jestli byste vůbec něco vyprávěli a jaký na to máte názor, navíc, třeba i to, jak se potkali naši rodiče je docela zajímavé, zkrátka je to příběh, na který bychom asi neměli jen tak zapomínat! :D

Žijte Vesele.

Rozhodnutí jsou rozhodnutí, protože jsou rozhodnutí…

Hned na začátek se přiznám, že mě na tenhle (doufejme krátký) článek přivedl poslední dokument od Pandy. Ano, lidé dělají spoustu chyb, ale já tak nějak přicházím na to, že se lidé (kromě spousty dalších věcí, od neschopnosti vyjádřit se po neschopnost mít vlastní názory) vlastně neumí SPRÁVNĚ rozhodovat. Asi si myslíte, že když jsem zdůraznil slovo správně, mířím do hladin etiky a humanitní sounáležitosti, ale já mířím přesně opačným směrem. Lidé si nedokážou v hlavě srovnat, co je pro ně vlastně správné. A přitom rozhodnutí je jedním ze základních kamenů života lidské bytosti. Když otevřete oči, tak učiníte rozhodnutí, zda vstát, či ne. A i toto malé rozhodnutí by mohlo mít obrovský vliv na váš budoucí život. Ale

2013? - 2014? Co bylo, co bude...

Jinak mi připadá, že ten další rok nebude tak "klidný" a vyvážený jako ten 2012. Vidím to na mnohem větší houpačku, ale to říkám jen to, jak mi to všechno připadá a k čemu to teď na konci dvanáctky spěje. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Asi si říkáte, že jsem zaměnil rok 2013 za 2012. Ne, není to tak. Tahle věta je zkopírovaná z mého loňského článku a kupodivu přesně vystihuje ten rok, který máme za sebou (alespoň u mě). Spojení jako ne houpačce je více než dokonalé. Už začátek loňského roku byl dost podivný, byli jsme na horách, naučil jsem se lyžovat a jen ty rozhovory, které jsme tam tehdy vedli byly dost zajímavé a směrodatné. Pak všechno strašně letělo. Natočili jsme Vol-ódu, hráli jsme s Hobitem (což se pak slušně rozpadlo), Lady Gaga k nám nepřijela a zlomila si kyčel. Valentis si našel práci, pak