V krátkosti o nové Madonně.

Vata a vata. To je nové album Madonny. Musím uznat, že není až tak zlé, ale i třináct písniček na základní edici je přemrštěná stopáž a paradxně na ní chybí ty nejlepší kousky, které Madge za poslední dobu vyprodukovala, ale vezměme to trochu popořadě.

Otvírák v podobě singlu Living for Love je takový průměrný pokus zkoušet to, co už někdy dávno fungovalo a sice vám z toho v hlavě něco zůstane, i když přiznejme si, spíš jsem si písničku spojil se sledováním Madonny, jak padá na Brit Awords. To je totiž asi její nejlepší součást. Dále stojí za zmínku hned druhý track, který má na svědomí Avicii. Text je bohužel docela o ničem, ale zní to vcelku příjemně. Pak následuje průměr v podobě Ghosttown a Unopologetic Bitch. Zajímavým kouskem jsou Illuminati. Popravdě, není to lehko stravitelný song, ale má v sobě něco drsného, nového. Bitch I´m Madonna je pokus natočit "catchy hymnu pro náctileté". Do hlavy se vám zaryje lehko, ale o kvalitách se bavit bohužel nemůžeme. Hold Tight je podle mě jen vata, po kterém ale následuje jeden z top momentů a tím je volnější a také textově lepší Joan of Arc, která o Madge také něco vypovídá. Je to řekl bych příjemný song. O dalším světlém momentu se můžeme bavit u stopy č. 11 s názvem Body Shop. To je úsměvná píseň s příjemným tempem, která se zbytečně nevnucuje, ale je zapamatovatelná. Dále se přenášíme přes průměrnou vatu i přes dle mého největší průser alba, kterým je S.E.X. To je takové WTF :D No a na Deluxe verzi je také ucházející Wash All Over Me. Také tu nejdeme jediný poctivý klenot a to titulní skladbu (ta se opravdu, věřte či ne nachází pouze na Deluxe verzi) Rebel Heart. Její výpověď a jednoduchá chytlavá kytarová linka je zkrátka to, co Madonně sedne. Také je to jedna z mála písní, která může být od Madge opravdu upřímná, jen škoda, že není i v originální verzi. Dále zamrzí to, že známe další uniklé songy, které se na desku ani nedostaly a paradoxně jsou mnohem lepší, než výplň pravé edice. Řeč je například o klubové hymně Addicted, příjemně uvolněné Graffiti Heart nebo jemné Beautiful Scares. Jednoduše škoda.

Není pravda, že by Madonna vydala špatnou desku. Jen mohla být o dost lepší a taky vzhledem k na dveře klepající šedesátce o mnoho upřímnější. Jednoduše úniky rozhodně albu uškodili od jeho propagace po dramaturgii. Ve stáji divy jako je Madge jsme byli zvyklí na něco zajímavého a Rebelského. To se od Hard Candy někam ztratilo a paradoxně to královna popu nazamluví ani pojmenováním placky Rebel Heart. Madonna si titul královny popu rozhodně zaslouží za takové alba jako Like a Prayer nebo Ray of Light. Teď už nás ale asi ničím nepřekvapí. Možná jen tím, že už ani při tom divném přihrbeném tancování nevypadá tak čile jako dřív. Jsou tu nová jména, která lépe tančí a také s prominutím umí zpívat. Tak zase někdy příště.

{youtube}yT9vM01-4TY{/youtube}

Žijte Vesele!


Add comment

Security code
Refresh