Top 10 alb roku 2017

Rok se s rokem sešel a tak se můžeme podívat na alba, která se mi v roce 2017 opravdu líbila. Opět zdůrazňuji, že se jedná převážně o mainstreamová alba, jelikož ta se dají srovnat mnohem lépe než velké experimenty. Podle zahraničních žebříčku se zdá, že letošní rok se nesl ve znamení hiphopu. Záměrně jsem nechtěl do žebříčku nacpat polovinu alb z jednoho žánru, takže i když jsou alba 4:44, Flower boy a Culture určitě dobrá a ve svém žánru vystupují, do žebříčku jsem je nezařadil. Dále tu máme kousky, které si zaslouží alespoň zmínku. Pomyslné jedenácté místo by si nejspíš odnesla Sia se svou vánoční kolekcí Everyday Is Christmas. Dobré album natočila i Lana Del Rey, líbily se mi i Visions Of A Life od Wolf Alice, Beautiful Trauma od P!nk nebo třeba American Dream od LCD Soundystem či hopeless fountain kingdom a Cigarettes After Sex. Mimo to všemi deseti doporučuji výborná EP Cold Cold Nights – (The) Last Summer a Kodaline – I Wouldn´t Be. Teď se ale pojďme vrhnout na slibovanou desítku.

10. Paramore – After Laughter

Paramore opět změnili sestavu a definitivně ukončili svůj přerod v elektro-rockovo-popovou skupinu. Tohle album letos nebylo dostatečně doceněné, což je velká škoda. Vzešlo z něj mnoho dobrého, ale samozřejmě jsou na něm i nějaké kroky vedle. Mimořádné je ovšem spojení zoufalých a chvílemi až letargických textů s přehnaně optimistickými melodiemi a aranžemi. Z celé kolekce vynikají všechny singly (Hard Times, Told You So a Fake Happy) a také třeba Pool, ve kterém najdeme unikátní sampl Liverpoolské střechy výškové budovy. Povedená je i závěrečná a upřímná Tell Me How

 Ukázka

 

9. SZA – Ctrl

Tohle je vlastně první album, které jsem od SZA postřehl. Jedná se o takový poklidný rap, který má si svou melodii. Album je velice povedené z pohledu mixu, aranží a vlastně převážně celkového feelingu. Album je také plné pochybností a uvažování o genderu. Jedná se o album celkem dobře vystihující pocity, které teď proudí světem. „Dělám toho dost?“ Ptá se zpěvačka. No, minimálně udělala parádní desku.

 Ukázka

 

 

 

8. Dua Lipa – Dua Lipa

Dua Lipa se svým debutem vystřelila mezi největší hvězdy, přičemž člověk z poslechu singlů složí skoro celou desku. Ještě aby se této zpěvačce nedařilo. Natočila totiž desku, která se na první poslech zdá ryze popová, ale ve skutečnosti kombinuje pop s RnB, hiphopem a silnými beaty. Výrazné jsou i texty, které působí upřímně, a přestože vychází převážně ze smutných událostí, dělají z desky zběsilou jízdu až lehce feministické podpory. Genesis je hned po Edově Eraser druhým nejlepším „otvírákem“. Na desce prakticky nenaleznete žádné klopýtnutí. A to je na debut zatraceně dobré skóre.

 Ukázka

 

 

7. Fever Ray – Plunge

Ačkoli jsem toto album neposlouchal pořád dokola, jedno se mu musí nechat. Je dokonale znepokojují. Fever Ray přišla vcelku nečekaně s albem, které je politicky angažované a mimo to také opravdu radikální: „Svobodné potraty a čistou vodu! Zničte jaderné zbraně! Zničte nudu.“ I to na nové albu sděluje Fever Ray. Dlouhých osm let čekání se vyplatilo. Mimo politiku se ovšem na albu dočkáte i témat jako jsou zlomená srdce, BDSM fantazie a nechybí ani trochu té lásky.  Tohle album je podivné, ale zatraceně dobré.

 Ukázka

 

 

6. The National – Sleep Well Beast

The National se dlouho drželi svého melancholického projevu, plného utrpení. Jinak tomu není ani na Sleep Well Beast. Tentokrát se do jejich osvědčeného mléka s medem přidalo i trochu té elektroniky a funguje to na výbornou. Hluboký hlas Matta Berningera si stěžuje na manželské problémy a celé album vlastně reflektuje jeho krizi středního věku. Je plné smrti, utrpení, letargie a vzdávání se. Je to pohled do duše, ve které visí otazník. Díky tomuhle albu dokonale pochopíte, co se frontmanovi nejspíš honí hlavou.

 Ukázka

 

 

5. Sam Smith – The Thrill Of It All

Sam Smith to jednoduše zase dokázal. Natočil album o lásce, které zní snad všemi barvami a hlavně tóny. Od začátku do konce album neskutečně baví a dobře se poslouchá. Nic víc k němu asi není potřeba dodávat. Radši si poslechněte excelentní vokály Sama Smitha na vlastní uši.

 Ukázka

 

 

 

 

4. Kesha – Rainbow

Kesha se oprostila nejen o Dr. Luka, ale také o silný autotune. Natočila tak album, které je sice lehce nesoudržné, ale nabízí silné balady (Praying, Rainbow), dechové sekce v rozverně feministické Woman, minimalistickou Hymn, která oslavuje současný život, a dokonce nabízí country v Hunt You Down. Let ´Em Talk nebo Boogie Feet zase nabízí exkurz do předchozího alba Warrior. Kesha tentokrát předvedla, že umí zpívat, zahrát na vážnou notu, ale i pobavit: „Don't buy me a drink, I make my money / Don't touch my weave, don't call me "honey".

 Ukázka

 

 

3. Kendrick Lamar – DAMN

Po Grammy ověnčené desce To Pimp a Butterfly natočil Kendrick desku říznutou popem. Přichází jako „největší rapper“, jako spasitel, který má zachránit svět. Spojení s popovými tvůrci, jako je Mike Will Made It přineslo Lamarovi komerční úspěch, ale i uznání domácí scény. Jde tak o velkou desku, která říká, že král rapu může být jen jeden a v současnosti jím je právě Kendrick Lamar.

 Ukázka

 

 

 

 

2. Charli XCX – Pop 2

Někteří hudební kritici jsou tak netrpěliví, že s hodnocením uplynulého roku začnou už v prosinci. Mezi jejich výběr se tedy nemohla dostat prosincová mixtape Charli XCX. O mixtape se jedná pouze z právního pohledu, ve skutečnosti se spíše jedná o plnohodnotné album. Pop 2 dokazuje, že tento žánr nemusí být přizdisráčským Look What You Made Me Do, ale vyspělým nástupcem elektro popové královny Robyn a dědicem alba Blackout od Briney Spearce. Na Pop 2 si Charli přizvala spoustu hostů a sama se ujala převážně mixu a produkce. Vzniklo něco na prahu geniality. Tohle album prostě říká, jak má vypadat futuristický pop, Pop 2. A vy si to musíte poslechnout!

 Ukázka 

 

1. Lorde – Melodrama

Asi chápu, že už s tím začínám být otravný, ale Lorde vystihla rok 2017 na jedničku a říkejte si co chcete, lepší popové album prostě loni nevyšlo. Melodrama má synťáky, klavír, dechy, smyčce a je prostě vším, co si od pořádného mainstreamu můžete přát. Pokud ještě nechápete, proč Lorde nese vlajku generace Y, klikněte ZDE.

 Ukázka

 

 

 

 

 

 

No, a to je asi vše. Máte nějaké album, které se líbilo vám? Podělte se o něj. Teď už můžeme jen doufat, že 2018 bude stejně našlápnutý, jako jeho předchůdce.

Add comment

Security code
Refresh