Výtvory

Make sure! - Krátký song

Surprise! Tady máte krátký song inspirovaný ukulelovými krátkostopážními písněmi od Paramore z nové desky Paramore. Říkal jsem si, že udělat něco podobného by nebylo od věci. Nohavica vydává krátké virtuálky, proč občas nevytvořit nějakou pidipíseň. Nahrál jsem to na svůj iPod, takže kvalita není nijak závratná, ale hrůza to taky není. Doplněno jednoduchým vizuálem. Jmenuje se to Make sure!


Hra na život, aneb Poslední Silvestr - část 2

Po druhé oslavě Nového roku: „Jsem rád, že se bavíte, přátelé, to mě opravdu těší“ Pár hostů přikývlo a začali tančit na nějakou mě neznámou rockovou píseň, kterou si někdo z nich vyžádal. Najednou mě začalo píchat v břiše. Rychle jsem vylovil prášky z kapsy a dva z nich spolknul. Rychle jsem vyšel z tanečního sálu a radši jsem za sebou zavřel dveře. Na zdi byl stříkanec od krve. Zavolal jsem Albertovi, aby tu podivnou skvrnu uklidil, dokud si toho nikdo nevšiml.  Z toho by mohly být problémy. Pochybuju, že na palubě není žádná hysterka, která by hned udělala z komára velblouda. Třeba jen někomu tekla krev z nosu nebo se stalo cokoli podivně banálního. Když Alfréd přišel, tvářil se poděšeně a ustaraně. Nenesl si vodu, ani kartáč, ale váleček s barvou. Svižně několika nátěry přemaloval skvrnu a pak mi potichu a důvěrně sdělil, že našel podobnou skvrnu cestou sem, ale až na stropě letadla. To nebylo dobré znamení. Pochybuji, že někomu teče krev z nosu směrem nahoru. Přesto, že Alfréd stříkanec jen zamaloval, trvala celá akce asi půl hodiny. Měli jsme nehorázné štěstí v tom, že nikdo nemusel na záchod, ani nedostal chuť se jen tak projít. Zábava byla v plném proudu. Mě sice znepokojovaly ty krvavé stříkancem, ale na druhou stranu jsem neměl chuť trsat, byl jsem rád, že si to ostatní užívají. Já jsem cítil, jak slábnu.

Hra na život, aneb Poslední Silvestr - část 1

Jenom krátce na úvod. Povídka už je v podstatě hotová, ale ještě na ní provádím úpravy. Nejen proto jí sem rozdělím do několika dílů cca po 4 stránkách A4. Nečekejte žádný akčňák, pokud nejste příznivci sáhodlouhých popisů a zaměření na charakteristiku postav, asi nebudete ti praví, ale budu rád, když to alespoň zkusíte ;) Pokud jste to četli, tak budu rád, když napíšete do komentářů alespoň to, že jste to přelouskli. Za obsáhlejší komentář budu jedině rád. Myslím, že celá povídka mi vyjde tak na 4 díly. Přeji příjemnou zábavu. Pokud se nestane nic neočekávaného či monstrózního, tak se tu další díl objeví přesně za týden, tedy v úterý 30. dubna.

Povídka:

S omluvou věnováno všem mým blízkým, těm nejbližším i těm vzdálenějším, kteří se stali předlohami pro níže uvedené charaktery. Není to proto, že bych vás neměl rád, právě naopak (Charaktery se postupně vyvíjeli i tak, jak to původně nebylo zamýšleno). Vše je přitažené za vlasy a to je to, co na umění miluji, právě tu radikální imaginaci reálného světa. S úctou Bloody0

Ahoj, přidáte se ke mně? Ne…………zní to špatně, chce to něco lepšího, originálního, třeba: Máte rádi párty, nesmíte zmeškat můj…… Ne, to zní jako opravdu špatná reklama z televize. Prosím, proč mě nemůže napadnou něco pořádnýho, něco co opravdu dobře vystihne tuhle situaci. …….Možná už vím. Chcete zažít něco báječného, slovy nepopsatelného, příběh, který budete moci vyprávět do konce svého života. Pokud ano, věřím, že jsem tuto obálku poslal na správnou adresu. Co je na tom nejlepší? Platím.

Knoflíky - pohádka

Ještě něco, co jsem napsal, tentokrát je to pohádka. Snad se vám bude alespoň trochu líbit.

 

Jistě všichni víte, proč je moře slané, nebo proč psi vyjí na měsíc. O tom nám již dříve povyprávěli čeští velikáni. Ovšem ví někdo z vás, proč se knoflíky u košile zapínají odshora dolů? Přijde vám to nelogické, nebo dokonce nepraktické, říkáte, že na tom nezáleží? Tak to jste na velkém omylu a mojí povinností je vás z tohoto

Pohled

Nový týden, další povídka. Tentokrát je taková trochu "cestovatelská a taky jedna z těch prvních, které jsem dopsal (když nepočítám ty dětské). Přeji pěkné čtení a KOMENTUJTE prosím :D

Věnováno Martinu Šťastnému.

Pohled

Vrhl jsem letmý pohled do spárů noci: Tma mě pohltila. Mám pocit, že padám, padám do neznáma. Velmi zvláštní pocit mi projel celým tělem, od kořínků vlasů, až po malíček u nohy. Jako bych byl nucen ohlédnout se zpět, za věcmi, nad kterými jsem přemýšlel, které jsem prožil a o kterých jsem pochyboval. Padám černou dírou a vidím spoustu rozcestí a mnoho dveří. Nemám ponětí, co se vlastně děje, já stále padám, padám dolů. Ne! Propadám se vlastními vzpomínkami do urputného řevu malých dětí.