Výtvory

Hra na život, aneb Poslední Silvestr - část 1

Jenom krátce na úvod. Povídka už je v podstatě hotová, ale ještě na ní provádím úpravy. Nejen proto jí sem rozdělím do několika dílů cca po 4 stránkách A4. Nečekejte žádný akčňák, pokud nejste příznivci sáhodlouhých popisů a zaměření na charakteristiku postav, asi nebudete ti praví, ale budu rád, když to alespoň zkusíte ;) Pokud jste to četli, tak budu rád, když napíšete do komentářů alespoň to, že jste to přelouskli. Za obsáhlejší komentář budu jedině rád. Myslím, že celá povídka mi vyjde tak na 4 díly. Přeji příjemnou zábavu. Pokud se nestane nic neočekávaného či monstrózního, tak se tu další díl objeví přesně za týden, tedy v úterý 30. dubna.

Povídka:

S omluvou věnováno všem mým blízkým, těm nejbližším i těm vzdálenějším, kteří se stali předlohami pro níže uvedené charaktery. Není to proto, že bych vás neměl rád, právě naopak (Charaktery se postupně vyvíjeli i tak, jak to původně nebylo zamýšleno). Vše je přitažené za vlasy a to je to, co na umění miluji, právě tu radikální imaginaci reálného světa. S úctou Bloody0

Ahoj, přidáte se ke mně? Ne…………zní to špatně, chce to něco lepšího, originálního, třeba: Máte rádi párty, nesmíte zmeškat můj…… Ne, to zní jako opravdu špatná reklama z televize. Prosím, proč mě nemůže napadnou něco pořádnýho, něco co opravdu dobře vystihne tuhle situaci. …….Možná už vím. Chcete zažít něco báječného, slovy nepopsatelného, příběh, který budete moci vyprávět do konce svého života. Pokud ano, věřím, že jsem tuto obálku poslal na správnou adresu. Co je na tom nejlepší? Platím.

Knoflíky - pohádka

Ještě něco, co jsem napsal, tentokrát je to pohádka. Snad se vám bude alespoň trochu líbit.

 

Jistě všichni víte, proč je moře slané, nebo proč psi vyjí na měsíc. O tom nám již dříve povyprávěli čeští velikáni. Ovšem ví někdo z vás, proč se knoflíky u košile zapínají odshora dolů? Přijde vám to nelogické, nebo dokonce nepraktické, říkáte, že na tom nezáleží? Tak to jste na velkém omylu a mojí povinností je vás z tohoto

Pohled

Nový týden, další povídka. Tentokrát je taková trochu "cestovatelská a taky jedna z těch prvních, které jsem dopsal (když nepočítám ty dětské). Přeji pěkné čtení a KOMENTUJTE prosím :D

Věnováno Martinu Šťastnému.

Pohled

Vrhl jsem letmý pohled do spárů noci: Tma mě pohltila. Mám pocit, že padám, padám do neznáma. Velmi zvláštní pocit mi projel celým tělem, od kořínků vlasů, až po malíček u nohy. Jako bych byl nucen ohlédnout se zpět, za věcmi, nad kterými jsem přemýšlel, které jsem prožil a o kterých jsem pochyboval. Padám černou dírou a vidím spoustu rozcestí a mnoho dveří. Nemám ponětí, co se vlastně děje, já stále padám, padám dolů. Ne! Propadám se vlastními vzpomínkami do urputného řevu malých dětí.

S očima dokořán - Bílý pokoj

Hi Aliens! Nějakou dobu už sem nepřibyl nový článek a tak jsem se rozhodl dát sem nějaké moje dokončené povídky. Je jich opravdu málo, ale podělím se o ně. Jsou podivné, ale nemyslím, že by byly hrozné. Tuhle jsem napsal na téma S očima do kořán, které bylo mottem loňského JID. Posílal jsem jí tam, ale asi se moc nelíbila nebo tam zkrátka byla nějaká lepší. Dávám jí sem. Co si o ní myslíte pište do komentů prosím :D

Bílý pokoj (věnováno všem tělesně postiženým)

 

 

Ležím a nemohu se hnout. Ráda bych vstala a začala zase žít, ale nemohu. Ne, že bych snad nebyla naživu, ale jsem nemocná. Velice nemocná. Doktoři dnes umí vyléčit spoustu nemocí, které ještě před asi třiceti lety vyléčit nedokázali. Na rakovinu dříve umírala spousta lidí a dnes jí zkrátka vyležíte, jako třeba chřipku. Věda od první půle 21. století značně pokročila, technika také a já přesto ležím na lůžku a nemohu